Jak jsme si to užlili v Bečicích
V neděli, 31.7. jsme dorazili do Bečic v pozdním odpoledni. Babička Magda už tam na nás čekala (byla tam s dědou už od soboty, ale děda byl v čase našeho příjezdu už pryč). Protože jsme se u Boháčových stavovali na pozdravení už při příjezdu, tak byl u nás během chvíle Kuba i s Terezkou. Pak přišla i Štěpánka a Luděk a šli jsme k řece do stánku na pivo a zmrzlinu. Protože bylo hodně napršeno, nebylo možné hrát na louce žádné míčové hry. Po příchodu z procházky jsme museli dovybalit, povléknout postele a udělat veškeré organizační práce k tomu, aby se bylo možné v chalupě pohodlně vyspat.
V pondělí jsme se vydali na velkou výpravu - okolo Schalupáka na Karolín. To byl původně náš hlavní cíl, protože ale cesta přes pole okolo lesabyla skoro neprůchodná - úplně rozmoklá a zarostlá, bylo jasné, že zpět musíme jít bu´d přes Malšice anebo přes Příběnice. Nakonec vyhrály Příběnice a to hlavně z toho důvodu, že jsme předpokládali, že tam nebude tak velký provoz. Opak byl pravdou - minulo nás asi 10 aut a minimálně 50 cyklistů.... Zpět okolo řeky to bylo také hodně náročné - největší problém bylo to, že cesta byla úplně zarostlá, skoro neprůchodná, bylo vidět, že tam letos ještě moc lidí nešlo.
V úterý ráno jsme jeli nakoupit a odpoledne se děti u nás dívaly na Méďu Béďu a babička barvila mámě Kačce a Štěpánce na verandě vlasy. K večeru jsme šli na procházku k Suchomelu a chystaly svaly na středeční velký výlet.
Ve středu, v 11 hodin byl sraz u Boháčových na dvoře. Jeli jsme na výlet do ZOO Větrovy a na rozhlednu na Větrovech. Nejdříve jsme došli do Malšic na nádraží pěšky, na nádraží jsme snědli chleba k odědu a pak jeli mašinkou na Větrovy. Ze stanice Větrovy jsme šli pěšky do vesnice (cca 1 km) a pak hledali ZOOpark. Děti se moc těšily do zologické a byly velmi zklamané, že ZOOpark byl uzavřen (majitel měl uvedené chybné informace na internetu). A protože v okamžiku, kdy jsme byli u ZOO už byla rozhledne za námi a my bychom se k ní museli vracet do kopce - což děti razantně odmítly - vyrazily jsme po značené turistické trase lesem na Sezimák. Cesta nám trvala skoro 2 hodiny a byla plná bahna a plevele - také tam dlouho nikdo nebyl. Bylo to prima. Na Sezimově Ústí jsme si koupily lístky a městským autobusem jsme jeli k Jordánu. Tam jsme zašli na zmrzlinu do Sandry a pak šli k Jordánu s tím, že se děti můžou vykoupat. Voda byla ale tak strašně špinavá, že nikdo neměl chuť ani odvahu do ní lézt. Zpátky jsme jeli autobusem. V plánu bylo, že z Malšic půjdeme pěšky, ale akorát jel domů Luděk, tak nás - 2 dospělé a 4 děti - naožil do svého montérského Favorita a odvezl domů. Na večer Štěpánka s Luďkem zorganizovali grilování - kuřecí, vepřové, hovězí, brambory .....Mňam.
Ve čtvrtek byla hlavním lákadlem dne cesta do kina - byli jsme v táborském kině Svět na filmu auta 2. Když Adam viděl kino zvenku, říkal, "takhle kono nevypadá", když ho viděl zevnitř, říkal, "to nemůže být kino, to je divadlo" a narážel především na oponu před plátnem. Filípek se zase pořád ptal, kdy už konečně půjdeme na tan slíbený balkón a nechtěl si nechat vysvětlit, žee už na něm jsme. Během představení byl v sále neuvěřitelný hluk - bylo tam hodně dětí a opravdu se nechovaly jako v kině, spíše jako na